PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Depresii a smútku sa zapredalo veľa hudobných zoskupení, len málo z nich však dokáže vyznieť natoľko presvedčivo, aby nevyvolávali na tvári, namiesto pocitov definujúcich žáner doom metal, skôr úsmevy. EVOKEN k tejto skupine zatratencov určite nepatrí. Zabudnite na pseudoromantické aranže a presladený smútok za stratenou láskou…Vitajte v mauzóleu, kde vaše kosti ohlodajú tiene….
Brutalita a beznádej od prvej chvíle… Pri počúvaní „Antithesis Of Light“ si musíte byť vedomí, že tieto pojmy tu dostávajú nové rozmery. Tradične hlboko podladené nástroje a zvuková masa linúca sa z „Antitézy svetla“ vás o tom rýchlo presvedčí. Bez zvoľnení a známiek oddychu, útočí len deptajúca atmosféra vtesaná do neforemného monolitu smrti. Hudba ako taká stráca zmysel a stáva sa len prostriedkom.
Je len málo albumov, ktoré sa takto dokážu dotknúť pocitov, ktoré v nás len driemu a nenápadne čakajú na svoju príležitosť dostať sa na svetlo. Jeho antitéza takou príležitosťou je. Už predchádzajúci album „Quietus“ deklaroval, že sa v EVOKEN ukrýva veľký potenciál. Nastalo obdobie ticha, aby z tmy mohla vytrysknúť novinka. Verím, že každý už stihol postrehnúť o čo sa tu hudobne jedná. Desivá funebrálna pomalosť striedaná s prudkými gradáciami, osamelé tóny v kontraste zvukových más, jednoduché motívy, hovorené slovo a kraľujúci umrlčí vokál pochádzajúci priamo zo zahnívajúcej rakvy. Toto nie je nič zvláštne v porovnaní s inými kapelami existujúcimi v tomto žánri; EVOKEN ale disponujú svojskou intenzitou a vybrúseným citom pre kompozície a gradácie kombinované s originálnymi nápadmi… Dôležitým aspektom je aj šikovné zakomponovanie povinných klávesových nástrojov a gitarových sól, ktoré vo vhodných momentoch násobia a stupňujú už beztak hustú atmosféru. Jednotlivé skladby, aj keď siahodlhé, sú nahustené množstvom pôsobivých partov. Za všetky spomeniem temer blackový náklep v „Solitary Ruin“ alebo hradbu gitár v titulnej „Antithesis Of Light“. Nahrávka sa dotýka vysokých mét aj vďaka precízne vybalansovanému zvuku všetkých nástrojov, čo nie je žánrovým pravidlom. Bez neho by album však stratil polovicu intenzity svojho finálneho vyznenia a atmosféry.
Pre priaznivcov depresívneho žánru je to jednoznačná povinnosť. Negatívom je to, že vďaka svojej pochmúrnosti nie je možné počúvať album príliš často. No v chvíľach, keď sa chcete dotknúť emocionálnej skazy je neoceniteľným spoločníkom. Je ťažké vtesnať to celé zo slov…„Antithesis Of Light“ je u mňa určite jeden z najlepších doomových albumov…
"Antithesis Of Light" predstavuje desivý monolit skazy a do poslednej noty napĺňa definíciu žánru doom metal. Žiadna romantika, len brutalita. Pre priaznivcov žánru je to jasná povinnosť, pre ostatných nemý otáznik, nad ktorým by ste príliš nemali váhať.
9 / 10
John Paradiso
- basgitara, gitary, vokály
Nick Orlando
- gitary
Denny Hahn
- klávesy
Vince Verkay
- bicie
1. Intro
2. In Solitary Ruin
3. Accursed Premonition
4. The Mournful Refusal
5. Pavor Nocturnus
6. Antithesis of Light
7. The Last of Vitality
Atra Mors (2012)
A Caress Of The Void (2007)
Antithesis Of Light (2005)
Quietus (2001)
Embrace The Emptiness (1998)
Shades Of Night Descending (1994)
Datum vydání: Pondělí, 21. března 2005
Vydavatel: Avantgarde Music
Stopáž: 71:38
Tyhle věci obvykle moc nemusím, ale Antiteze mě rozdrtila. To se prostě musí slyšet. Co se týče věšení se, souhlasím s předchozím přispěvatelem.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.